Těm z Vás, komu se dostala do rukou Bible či alespoň některé úryvky z ní, bude známé vyprávění o Babylónské věži. Jen pro připomenutí  – šlo o snahu lidí překonat Boha tím, že by vystavěli věž až k nebi. Dle biblického vyprávění Bůh zmátl lidské jazyky, takže si nerozuměli a rozehnal je po kraji, aby upustili od svého díla.

Pokud ovšem nahlédneme na dávný příběh jinýma očima, zjistíme, jak moc se podobá vyprávění o našich časech.

Mnohé jsme jako lidstvo dokázali. V tom dobrém i v tom špatném. Technologií se snažíme překonat zázrak stvoření. A pokud to nefunguje, vymýšlíme další technologii a tvoříme nové a nové odborníky. Dnes je náš svět tak složitý, že se spolu těžko domlouvá sedlák a bankéřem, nástrojař s počítačovým technikem, politik s hercem nebo voják s pacifistou. A nejen to.

Postupně jsme z každodenního života vypudili Boha.

„Já jsem Hospodin, Tvůj Bůh. Nebudeš mít jiné bohy mimo mne.“ Tohle jakoby pozbylo významu. Spolu s tím však pozbývá význam i lidská jednota, jakýsi jednotící prvek našich životů. Lidská sounáležitost se vytrácí. Již necítíme sounáležitost s lidstvím, ani se svým národem a mnohde ani s vlastní rodinou.

Nezbývá nic než žádostivost po ukojení slastí. Neboť co jiného je touha po spokojeném životě? Kde je vyšší cíl? Kde je smysl našeho žití?

Snažíme se ukojit své životní potřeby, které ovšem nabobtnaly nad všechny rozumné meze. Ovšem potřeby druhých jsou nám lhostejné. Zapomínáme, že společná starost je poloviční starost, zatímco společné blaho je dvojnásobné blaho. Proto se s našimi starostmi dřeme až do úmoru a není nikdo, kdo by nám pomohl.

A všichni tak nějak očekáváme pád toho našeho technologického Babylónu. Jen nevíme kdy a jak. Třeba proto, že se není koho zeptat. Navzájem si již nerozumíme.

Posloucháme náctileté youtubery, ale moudrost stáří nás nezajímá. Protože v tom běhu za „novým“ jsme ztratili význam „starého“. To nás vede k opakování stále stejných chyb. Jako třeba že musíme stále s něčím bojovat. Tu s klimatem, onde zase s Rusem či Ukrajincem. Přitom každý boj vede zaručeně k ničení.

Co kdybychom začali pro změnu tvořit. Třeba lepší svět. Můžeme začít hned.

Zkusme se usmát na naštvanou prodavačku. Nebo rozzlobeného řidiče ve vedlejším autě. Potěšme souseda laskavým slovem. A užijme si tu malou radost z toho, že nám ten úsměv nebo laskavou větu oplatí. Tak si zopakujeme ten univerzální jazyk, který nikdo nezmate.

Že je to málo? Snad. Ale jako začátek dobré, ne?