Nuže, zván jsem Jaromír, zkráceně Míra, po předcích Vanžura. Na tomhle světě přetrvávám již od roku 1966.

Od dětství mne provází touha ptát se a ještě větší touha nalézat odpovědi. Mým prvotním snem byly přírodní vědy – kořeny mého všeobjímajícího vzdělání. Toto vzdělání postupně přecházelo od věd přírodních do věd technických i společenských. Patrně není oblast v současném vědění lidstva, o které bych nevěděl vůbec nic.

Brouk Pytlík, řeklo by se. Pro mne to je ovšem o hledání souvislostí.

Velmi časně jsem u sebe nalezl jednu vlastnost, která mi v hledání souvislostí dodnes pomáhá. Díky důvěře, kterou ve mě lidé vkládali, jsem byl svědkem mnohých životních příběhů. Tak jsem objevil schopnost naslouchat. A naslouchání a sbírání zážitků, pocitů a emocí se začalo přeměňovat v empatii a soucítění s těmi lidskými dramaty.

Kromě empatie jsem objevil i psýché, onu substanci neuchopitelnou a každému člověku se jinak jevící, jak při pozorování zevnitř tak i zvenčí. Viděl jsem, jak se se přede mnou rozprostírají nejniternější motivy člověka. Jak porozumět lidskému jednání bez nutnosti odsuzovat.

Během let jsem hodně cestoval. Tím jsem získal možnost srovnávat způsoby života v různých zemích. A hle, jak člověk člověku blízko má, ač jiné rasy, národa či kultury příslušníkem jest. Opět se mi potvrdilo, jak podobni jsou si lidé ve svých rozdílnostech. I když základy výchovy i domácího prostředí se liší, mohou si Američan s Rusem, Ind s Australanem nebo Číňan s Čechem podat ruce. Instinkty a podvědomí máme blízké a zákony jejich fungování jsou totožné. Jedině výchozí vlastnosti těla i duše jsou různé a to z nás činí lidi zdánlivě odlišně jednající. Slovo zdánlivě je opravdu na místě. Tento poznatek jsem na svých cestách získal a dodnes ho neopustil.

Jak plyne čas, stále častěji se setkávám s životními příběhy lidí. Občas žádají o radu, někdy mi vypoví své strasti a já jim ukazuji jiný úhel pohledu. O vztazích partnerských. O vztazích v rodině. O vztazích mezi lidmi i o vztahu k sobě.

Někteří mne mají za věčného oponenta. Já však vím, že kde se mluví o duši, o psýché a vědomí či podvědomí, má každá strana nejen rub a líc, nýbrž mnoho různých stran, mnoho plošek, ze kterých se nám realita může jevit jednou třpytivě krásná, jindy temně prázdná. A přesto je to stále tatáž realita, jen nazíraná jiným zrakem. A proto lidem jejich vlastní příběhy vyprávím z onoho jiného úhlu a nabízím jim jinou, zářivější plošku jejich vlastního života.

Je ještě mnoho k vyprávění, z toho co bylo, je a bude. Však v nejlepším je radno v tomto sebepředstavení přestat. A co je lepšího než přítomnost. Snad přítomnost s jasnou vyhlídkou do budoucna. A k části oné přítomnosti s hezkou budoucností zvu i Vás prostřednictvím mých stránek.